Lucky cesta...

Jmenuji se Lucie a mým posláním je inspirovat druhé, jak zdravě jíst a žít. Ráda ukazuji ostatním, že zdravá strava je skutečný pojem hodný následování a že stojí za to se s jejími principy seznámit. Jsem přesvědčená o tom, že výběrem toho, co jíme, můžeme významně podpořit své dlouhodobé zdraví a udržet si štíhlou postavu. 

Cítím se spokojeně ve svém těle a mám ho ráda. Nehladovím, nepřejídám se, ani se nedržím žádného striktního výživového směru jako to bylo kdysi. Kladu důraz na přípravu takových jídel, které jsou nutričně bohatá a vyvážená, tak, aby tělu prospívala. Ve stravě se držím pravidla, že méně je více. 

Jsem máma dvou synů a žena skvělého muže, který mě doprovází od mých 16ti let. Miluji zdravé jídlo, procházky přírodou se svým psem, kdy se cítím být sama sebou a svobodná. Baví mě květiny, péče o zahradu a šťastné bytí se svojí rodinou. 

Jako malá holka jsem milovala jídlo. Chutnalo mi v podstatě vše, co jsem dostala na talíř. Ve školce jsem spolužákovi kradla lívance z talíře, protože ty moje mi nestačily. Ve svém dětském těle jsem byla spokojená a zpočátku nevnímala, že by něco se mnou bylo špatně. Až do doby, než mi mé okolí začalo dávat najevo, že jsem tlustá. Když si dnes prohlížím fotografie ze svého dětství, nechápu, jak jsem mohla spadnout do této škatulky.

Narážky na moji baculatou postavu se u mě postupně hromadily a když jsem stanula na prahu své puberty věděla jsem jasně, že musím zhubnout.  Do hubnutí a intenzivního cvičení jsem se pustila celou svojí vůlí a díky tomu také vše zdárně dotáhla až do stavu anorexie. Z fotky níže je to dobře viditelné. Byla jsem vychrtlá a nešťastná.

Netrvalo dlouho a moje rodina a okolí si hubnoucího těla začalo všímat. Moje postava byla znova terčem poznámek. Tentokrát jsem byla moc hubená. Tato pozornost upřená opět k mému tělu a dohled nad tím, jestli se nevyhýbám jídlu mi byl natolik nepříjemný, že jsem raději začala normálně jíst. Toto období pro mě však nezůstalo úplně bez následků. 

Jakmile jsem se oklepala ze svého vyhublého období a přešla z puberty do pomyslné dospělosti, čekalo mě brzké osamostatnění a vlastní domácnost. Jediné „pořádné jídlo“, které jsem tehdy uměla uvařit byl buřt guláš a bramborová polévka. Většina jídel, které jsem znala z domova, byla založena na mase a naučit se jejich připravu mi moc nelákalo. Toužila jsem po něčem jiném, lehce stravitelném, po čem bych se cítila spokojená a neměla tendence raději se jídlu vyhýbat. Dlouho jsem tápala, co mám vařit a jíst. Vaření mi nebavilo, nic kreativního jsem v něm nespatřovala. Až do doby o několik let později...

Když nám bylo 24 let, rozhodli jsme se s manželem stát se vegetariány. Jeli jsme zrovna na vlně jógy, meditací a usilovné snahy o hlubší sebepoznání. Pokud jsme chtěli duchovně růst, bylo třeba přestat jíst maso. Toto rozhodnutí mi do života přineslo vlnu inspirace, jak se naučit vařit jinak a zdravě, více podle sebe. Vaření mě začalo bavit a jídlo poprvé zajímat i z pohledu nutričního. Naučili jsme se vařit a jíst spousty zeleniny, experimentovali s držením půstů a chvíili zkoušeli stravovat se jako vitariáni. 

Naše vegetariánské období bylo završeno společnou roční cestou do Indie, kolébkou jógy a rostlinné stravy. Indická jídla byla často naprosto skvělá, někdy tak pálivá, že se nedala pozřít. Nepřeberné množství čerstvého ovoce a zeleniny na trzích bylo doslova rájem vegetariánů. Rostlinná strava mi vyhovovala a nic mi nechybělo...

až do konce mého prvního těhotenství, ve kterém jsem se stravovala výhradně vegetariánsky. V sedmém měsíci těhotenství mi lékař řekl, že moje miminko málo roste. Tato informace mě neskutečně vyděsila a ihned jsem do jídelníčku zařadila alespoň ryby. Vše s váhou miminka bylo nakonec v pořádku, avšak ke striktní bezmasé stravě jsme se už nikdy nevrátili. 

S narozením staršího syna a s přípravou jeho prvních příkrmů jsem pocítila obrovskou zodpovědnost za to, co mu dávám každý den na talíř. Jako každá maminka jsem si přála, abych výběrem správného jídla co nejlépe pečovala o jeho zdraví. Běžná doporučení dávaná maminkám dětskými lékaři mi nestačila a proto jsem si začala hledat informace o prvním vaření dětem na vlastní pěst.

Na internetu jsem se dostala k zajímavé skupině maminek, které na svých stránkách propagovaly styl vaření malým dětěm dle makrobiotiky. Jejich přistup se mi líbil, recepty byly prosté, zdravé a v lecčem podobné vegetariánským jídlům, která jsem dobře znala. Začala jsem se vzdělávat o makrobiotice a zařazovat některé principy do našeho stravování. Jídelníček staršího syna v jeho prvních dvou letech byl poměrně přísný a hodně založený na makrobiotice. 

S narozením druhého syna jsem pocítila únavu z omezení, které makrobiotická strava přinášela pro mě a mé děti. I když jsme nejeli dietu striktně, i tak jsem si připadala hodně omezená v tom, co můžeme a nemůžeme jíst. Přála jsem si chvíli nemyslet na to, co zítra připravím k jídlu a jestli mám namočeno dost fazolí či cizrny. Chtěla jsem vše kolem přípravy jídla brát více s nadhledem, tak jak to dělali ostatní maminky kolem mně.

Když se mi narodil druhý syn, přestala jsem v dodržování zdravého stravování být tak striktní. Najednou jsem měla méně času na přípravu jídel a cítila jsem určité vyčerpání z  vaření dle makrobiotiky a také jsme řešili tíživější finanční situaci. Navíc můj starší syn začal chodit do školky a s tím přišla i školková strava, která byla jiná, než na kterou jsme byli doma zvyklí. Polevila jsem a začali jsme do jídlelníčku zařazovat i ty běžnější potraviny - bílé pečivo, sušenky, čokoládu, občas nutellu...

Mladší syn už nezažíval takové omezení ve stravě a v podstatě od jednoho roku věku jedl skoro vše. Začalo to plíživě a nevinně a skončilo to tak, že...

Bílý rohlík k snídani, sem tam sušenka, k pití sladká šťáva a jiné sacharidové bomby a k tomu skoro dvouletá covidová pandemie se hodně podepsali na tom, že můj mladší syn začal postupně tloustnout. Když mu bylo pět let, šlo ještě o docela roztomilou baculatost, avšak s přibývajícím věkem jeho váha začala šplhat do červených čísel nadváhy.

Začalo mi docházet, že z toho můj syn jen těžko vyroste, jak jsem slýchávala od lidí kolem. V noci jsem se budila výčitkami, že jsem to nechala dojít tak daleko a v záchvatu zoufalství sem tam vyhledala nějaký neodborný článek na internetu, jak řešit nadváhu u dětí. Nevěděla jsem, jak do toho vkročit a co mám přesně udělat, abych tloustnutí zastavila. To mě brzdilo a udržovalo v nečinnosti. 

Na konci léta 2023 jsem se ocitla v krizi. Můj devítiletý syn dosáhl s výškou 142cm hmotnosti 57 kg, s přírůstkem váhy 6 kg za posledních 6 měsíců. Už nešlo před problémem zavírat oči. Musela jsem začít jednat. Věděla jsem, že sama to na začátku nezvládnu a proto jsem vyhledala pomoc nutriční terapeutky, která na začátku podala pomocnou ruku. 

Zvědomění synovo nadváhy a potřeba ji začít řešit pro mě byl momentem jako když odhrneš závoj nevědomosti a rovzpomeneš si, kudy vede cesta. Vrátila jsem se zpět ke studiu o stravě, tentokrát více se zaměřením na nutriční složení jídelníčku dětí a řešení dětské nadváhy. Nastavuji synovi jídelníček, ve kterém se soustředím na přípravu nutričně hodnotných jídel s dostatkem bílkovin, zdravých tuků a omezeným množstvím sacharidů. 

Z různých zdrojů studuji o tématu dětské obezity, abych lépe rozklíčovala tento zdravotní problém a mohla snáze nalézt cestu k jejímu řešení u svého syna. Své poznatky sdílím v ebooku ZDARMA, Klíč k porozumění a řešení dětské obezity aneb praktický průvodce změnou stravování pro rodiče dětí s nadváhou, který je ke stažení ZDE

V ebooku se zabývám otázkou multifaktoriálních příčin vzniku obezity u dětí, zmiňuji základní hormony související s příjmem potravy a úlohu mozku při regulaci hmotnosti, věnuji se kapitole o sacharidech, a především poskytuji praktický návod, jak je vhodné postupovat při nastavení změn jídelníčku u dítěte s nadváhou.  

S mým ebookem si snadno uděláš obrázek o tom, co je obezita, jak vzniká a jak je možné ji změnou jídelníčku řešit. Najdeš zde jednoduché kroky, jak postupovat, pokud potřebuješ nastartovat cestu ke změně. Věřím, že ebook ti bude cennou a praktickou pomůckou, která ti pomůže nastavit plachty a určit směr plavby, tak, abyste časem dopluli do cíle.